Australský blog Počarovské

Zapomněla jsem, jaké to je, seznamovat se s novou host rodinou. Jako součást počátků soužití jsme šly spolu do obchodu, akorát ten den venku tak extrémně lilo, že byste tomu neuvěřili. Očividně na jaře tady mají lijáky, ale už se to pomalu začíná přehupovat na léto.

Chris mě 31. října vzala na Francis street, kde očividně berou Halloween fakt vážně; bylo tam strašně lidí v kostýmech a většina domů rozdávala bonbony, až mě fascinovalo, jak moc sladkostí rozdávali. Nějaká pouliční statistika:

Tohle bylo okolo sedmé večer asi? A trick or treating většinou začíná kolem 4-5 odpoledne, protože v tu dobu se rodiče dostanou z práce. Zajímalo by mě, kolik “kostýmů”, co měli rodiče na sobě, bylo ve skutečnosti prostě pracovní oblečení.

Více či méně všechny domy, co měly Halloweenské dekorace, rozdávaly bonbony, což v praxi znamenalo, že Halloween je asi jediný den, kdy si můžeš pověsit na dům obrovskou červenou ceduli s textem “Do not enter!!!” a mít to interpretováno jako pozvánku. Pár zajímavě dekorovaných domů + kostýmy:

(přijde mi vtipné, že stránka, kterou používám na rozmazávání obličejů, vždycky mine pár lidí ale všechny ty panenky a lebky v dekoracích zvládne. ona se mi teda ta stránka, kterou normálně používám, kompletně náhodně rozbila, tak jsem to musela udělat přes jinou, která mi do toho hodila otravnou watermark, tak se omlouvám (má-li někdo nějaká doporučení na software na tohle či co, byla bych vděčná). na den, který je o nošení masek, teda má až moc lidí obličej holý)

Po procházce po Halloweenské ulici jsme šly na sousedské setkání na večeři; myslím, že většině lidí tam bylo přes 60, a byla jsem tam snad jediná, komu bylo pod 30. Je zajímavé, v jak jiných sociálních kruzích se moje host mamka pohybuje; v minulé host rodině jsem se hlavně potkávala s jinými rodinami s dětmi zhruba stejného věku co host sourozenci, zatímco v této se hlavně potkávám s lidmama (slíbila jsem) v důchodu. Asi to ilustruje, jak se lidé hlavně seznamují s lidmi, kteří jsou jim nějak podobní.

Den poté, sobotu prvního listopadu, jsme šly ven se psem a potkali se se skupinou na venčení psů, kde všichni byli více či méně různého věku, takže pro mezigenerační vztahy nicméně naděje ještě je. Cestou tam jsme si koupily oběd ve Vietnamské restauraci; já měla kuřecí pho a bylo výborné.

V pondělí 3. listopadu měla specificky moje škola “digital day”, takže jsme zůstali doma a měli jsme úkoly poslány přes internet; nějak se mi ale podařilo většinu práce udělat předem a díky tomu jsem měla více méně volno, takže šprťačina se pro jednou vyplatila. Snad poprvé. (až na to, že jsem se stejně učila na test na středu. takže asi ne.)

Úterý jsme pak měli volno, protože byl Melbourne cup – očividně tady mají pro dostihy svátek? S Chris jsme tam dopoledne šly, hlavně abychom zažily atmosféru; na samotné výsledky závodů jsem alespoň já krapet kašlala. Bylo zajímavé tam sedět zatímco se koně přibližovali k konečné čáře a lidé kolem nás se zvedali, začínali křičet, td. (Pravděpodobně teda proto, že na ty koně vsadili nějaké peníze)

Nádherné bytosti.

Ve středu byla výstava na naší škole, na kterou jsem nešla, protože jsem si nestihla pořídit lístky, i když jsem tam měla vystavenou svoji práci (povinně; očividně tak to tady prostě mají pro všechny, kteří dělají umělecké předměty).

Mimo téma, máme nového učitele umění, který je velmi dobrý; je z Itálie a má klasické vyučení, takže nás naučil něco o olejomalbě (a zatraceně ony jsou normálně ty dobré tak strašně strašně drahé. V nějakém papírnictví v Česku jsem si koupila balení nějakých 10 tubiček za nějakých 600 Kč a myslela jsem si jak drahé to je, ale ty barvy, které používám ve škole jsou snad nějakých 5 000 Kč za tubičku, když ne víc!!! (Tbf ty tuby jsou teda trochu větší než si asi představíte.) A pan učitel o nich říká, že jsou takové průměrně dobré!!! On má nějaké svoje tubičky za snad 14 000!!! Některé tubičky mu prý vydržely strašně dlouho a samotné obrazy by měly přežít několik stovek let, takže asi chápu, ale jako…).

Pan učitel má taky velmi šílený život, ale to je na jindy. Každopádně, abych se dostala k tomu, co jsem chtěla říct, dostala jsem nabídku od toho učitele, že by tu práci ode mě koupil??? Opravdové peníze??? Za moje piii-tomosti??? Nechápu a nerozumím. (<- koukejte ony moje blogy jsou PG13, takže mám povoleno jedno sprosté slovo za post, ok? Ale maminka tohle čte a asi na mě by byla slabě zhrozená či co. Už je mi 17, to je skoro 18 (počkat ne to kdy se stalo. prosim ne), tak mohu říkat co chci mami!!! ale stejně to nechám cenzorované)

Jinak ve středu jsem taky dělala prezentaci z angličtiny. Prezentace byla na to, abychom demonstrovali naše prezentovací a přesvědčovací skills, takže jsme si téma mohli vybrat sami, pokud se týkalo Austrálie/lidí žijících v Austrálii a bylo aktuální (resp. byly o něm články méně jak rok staré). Já si vybrala jaderné elektrárny – víte, že v Austrálii nemají žádné jaderné elektrárny? Dokonce je zákonem zakázáno jakoukoliv jadernou činnost provozovat. Téma jsem si upřímně ze začátku vybrala, protože jsem si myslela, že jim prostě vyložím, proč jsou debilové a jaderné elektrárny by si pořídit měli, ale ono je to očividně komplikované! Kdo by to tušil.

(Pro zvědavé, hlavní argumenty proti jsou 1) Austrálie je velmi suchá a jaderné elektrárny potřebují hodně vody na chlazení a 2) potřebují tady co nejrychleji nahradit elektrárny na fosilní paliva, protože do desetiletí budou vyřazeny, a jaderné elektrárny trvaj.)

Jedna z Chris’ kamarádek, Jo, mě jeden den pozvala na večeři s její rodinou a oni byli tak nádherní (<- všímám si, že pochytávám Australský výraz, že cokoli, co je dobré/milé/td. je “beautiful”). Reálně výborná konverzace; i když jsem tam byla jediná ne člen rodiny, tak jsem to pomalu ani nezaznamenala, a jídlo bylo taky výborné. Prostě nádhera.

V sobotu a neděli jsem opět jela do Beechworthu na druhý kemp pro výměnné studenty. Upřímně mám pocit, že jsme tam jako Inboundi byli spíš jako ozdoba; většina přednášek byla mířená spíše na budoucí Outboundy, ve smyslu že mluvili o tom, co si zabalit s sebou, pojištění atd. Měli jsme tam ale i nějaké zajímavé aktivity, například jsme se šli projít po celkem historickém městečku, které má historii s těžením/rýžováním zlata, nebo jsme spolu s Inboundy dělali tanec z naší kultury. Jelikož nás tam Čechů/čestných Čechů nebylo moc (vlastně 3 – já, jeden Outbound, kdo bude v Praze, a Rotexačka), tak nás dali dohromady s Itálií; bylo proto zajímavé, pokoušet se z toho něco skloubit. Nakonec jsme udělali to, že jsme tančili mazurku (která je teda polská ale pst) k italské písničce, což se nám celkem vydařilo; dostali jsme druhé místo. První místo měli Argentinci, ale tanec měli dobrý a energetický, takže asi porážku přiznám no.

Abych se i trochu chlubila, nějak se mi podařilo na testy vyfasovat hned dvě celé 100%ky; jednu za Biologii, konkrétně za media analysis (dostali jsme text a měli jsme odpovědět na otázky o něm s aplikací našich biologických znalostí) a jednu za English argument analysis (dostali jsme článek a měli jsme analyzovat, o čem a jak se nás snaží přesvědčit); paní učitelka se dokonce za mnou po rozdání výsledků přišla zeptat, jestli náhodou nemáme v Česku nějakou “secret sauce” na tohle, takže to mě potěšilo.

Každopádně toť asi vše za ty dva týdny. Zatím čau!

(PS: omlouvám se, že je tak pozdě. Je to proto, že právě máme exams, neboli vlastně cvičné maturity, což je extra zajímavé, když jsem tam celou první půlku roku nebyla. Kvůli šprtí nátuře šprtám. Další blog bude ještě víc pozdě.)

(PPS: sakra to jsem fakt vždycky používala tolik závorek? tohle pro mě nemůže být dobré. Teď už ale fakt čau)