Australský blog Počarovské

Snesl se na mě nečekaně vánoční týden, takže v pondělí proběhly poslední narychlo vánoční nákupy. Ve městě bylo samozřejmě celkem narváno, ale zas ne tak, jak bych možná očekávala – na druhou stranu jsem viděla, jak se před některými obchody stály doslova fronty, takže jsem možná jen měla štěstí.

V úterý jsem šla na oběd s mojí counsellorkou, Mariou, a pak cestou zpátky vyzvedla balíček, co byl můj dárek k Vánocům. Sice to tomu trochu bere kouzlo, když si musím dárky pod stromeček dávat sama, ale to je asi kletba dospívání či co. Tohle vlastně byly moje poslední Vánoce, co jsem dítě (18. narozeniny budu mít mezi návratem a příštími Vánoci). Povzdech.

Tak nějak zjišťuji, že tady Štědrý večer prostě tolik neberou. U nás je Štědrý večer záležitost jen pro nejbližší rodinu a večer má takovou nějakou slavnostní, tichou atmosféru. Na začátek večeře většinou zhasneme světla (i když před konzumací kapra s drobnýma kostičkama je zase rožínáme), osvícení jen stromečkem a ohněm v krbu, a máme z toho skoro takový rituál – i když nevím jak moc mi to mozek neromantizuje, když jsem to tento rok neměla a chybí mi to.

Naopak tady v Austrálii to bylo všechno takové pohodovější. Večeři jsem měla u Jo a její rodiny, a do jejich domu se sjeli snad všichni příbuzní, co mají. Výhoda toho byla, že mě vlastně ani neidentifikovali jako “vetřelce”; jelikož jich tam bylo tolik, spousta z nich se navzájem ani neznala, takže si všichni mysleli, že jsem příbuzná od někoho, koho neznají.

Jak jsem psala, večer byl až překvapivě pohodový, neformální; děti hrály mafii a pak šly do blízké školky hrát capture the flag (protože školka má prostě dvůr otevřený 24/7?) a pro rodiče + prarodiče to byla příležitost na pokec.

Rodina jsou vegetariáni, takže tradiční vánoční krocan a šunka nebyly, ale zase dle typického Australského zvyku na Štědrý večer grilovali. Jedna věc, které si tady všímám, je, že dělají zajímavé saláty, které mi dokonce i chutnají (kombinace granátové jablko a brokolice by mě osobně nenapadla, ale chutná to dobře). Na dezert pak byl výborný cheesecake a výborný brandy cake, který skoro doslova utopili v karamelu. Všechno nádhera.

U Jo doma mají nádhernou fenku, jíž jméno je Vader. Během minulé návštěvy na mě byla taková vlažná; ze začátku štěkala, pak si mě očuchala a začala mě ignorovat. Na Vánoce jsem myslela, že to bude to samé, protože mě ze začátku taky ignorovala, ale pak si mě asi oblíbila? Protože si párkrát sedla přímo přede mě, abych ji hladila, a dokonce mě pak pozvala i ke hře, takže jsme se honily po dvorku. Nádherný pocit.

Během večera se v jeden moment všechny děti rozběhly zpátky dovnitř ke stromečku s pokřiky “Kris Kringle!!”, což jsem až poté zjistila, že je očividně Australská tradice výměny anonymních drobných dárečků během Štědrého večera, taková předehra k ránu 25.

Jinak zbytek večera byl super. Začíná se mi (konečně) trochu stýskat po domovu, ale to, že byla taková pohodová rodinná atmosféra fakt pomohlo.

Strašná křivda se mi přihodila (vtip): nemám vánoční stromeček. Host mamka ho prostě tak nějak nevede, což zase fér, jen pro dva lidi kácet celý strom je takové blbé, proto jsem si stromeček improvizovala. Rate my setup:

V porovnání s tím, jak to vypadá doma v Česku, když pod stromečkem jsou dárky pro celou rodinu od každého, tak to zas jako tolik nevypadá, ale pak jsem ještě pár dalších věcí dostala během následujících dnů, a to i od lidí, od kterých jsem to vůbec nečekala. Děkuji všem velice!!

Abych držela s Australským zvykem, rozbalila jsem si dárečky až 25., Christmas day. Musím přiznat, že jsem v tom měla trochu zmatek, i když si matně vybavuji, že jsme to někdy v Ájině brali, protože jsem si myslela, že Christmas Eve a Christmas day jsou ten samý den, 24., a pak Boxing day je 25. podle toho, že ten den rozbalují svoje boxes, ale on je vlastně Christmas day 25. a Boxing day 26. Nakonec jsem si to uvědomila před tím, než nastala katastrofa či co. Na mou obranu je Štědrý den a Štědrý večer to samé datum v Česku.

Oproti Australanům moje rodina v Česku “Christmas day” neboli 25. prosince skoro vůbec neslaví. Pokud jsem já či brácha na Vánoce dostali hry na Steam, hrajeme je, a jinak užíváme dárků, cukroví a zbytků jídla ze Štědrovečerní večeře. Tady jsem skoro celý den strávila u jednoho Rotariána jménem Drew; jelikož jeho žena je Italka a Vánoce slaví u její rodiny, byla to zajímavě multikulturní událost.

Na tuto multikulturní událost jsme proto vezli italské masové knedlíčky ve velmi máslovité omáčce. Když jsme pak autem jeli tam, všechno jsme měli na klínech, a nádoba s knedlíčky a omáčkou protekla přímo mně na kalhoty, takže jsem tam měla do konce dne obrovský mastný flek. Také to vyústilo v absurdně komickou situaci, kdy tchyně Drewa, neboli Italka co skoro vůbec anglicky neumí, natož česky, se mi pokoušela vykomunikovat, jak se té skvrny zbavit, když budu prát. S hrdostí píšu, že se mi přes absenci znalosti italského jazyka alespoň podařilo vydedukovat, že mluví o praní těch kalhot, ale specifika jsem už bohužel nevytušila. Nakonec mi někdo přeložil, že mi říká, ať na to před praním vetřu mýdlo. No, kalhoty jsem teď nedávno prala, mýdlo jsem na to dala a mastná skvrna je pryč, takže děkuji za radu.

Masové knedlíčky ale ani nebylo nutné tam vézt, protože tam stejně jídla měli hromady a hromady. Tak nějak jsem si neuvědomila, kolik toho vlastně bude, takže jsem se hned na začátku slabě přežrala, a pak na konci “oběda” (začal ve dvě odpoledne ale končil v pět) mi bylo poněkud zle.

Přes italské prvky tohle ale bylo typické australské vánoční jídlo. Hned jako první chod vytáhli mořské plody, specificky chobotnici, kterou jsem velmi statečně zkusila a spolkla a už žádnou další neměla, a pak obrovský tác krevet. Představte si takový průměrný tác a pak ho zdvojnásobte, tak velký ten tác byl, a krevety na něm byly tak vrchovatě navrchované, že sklon strany hromady byl skoro tak 30°. Samozřejmě jsme je nedojedli, nicméně prý hned další den šly někam, kde je ocenili, takže jídlem se neplýtvalo.

Jako další chod byla nádherná vánoční šunka a další dva kusy pečeného masa, které si moc nepamatuji, protože jsem jich měla jen fakt malý kousíček. Myslím že to bylo pečené vepřové s kůrčičkou a hovězí (vepřové na fotce chybí ale nějak tuším jeho existenci). Také měli nádherné křupavé pečené brambory.

Nakonec na dezert byly trifle, typický australský dezert čili ovoce s dortovým těstem a krémem, a sticky date pudding – resp. oni tomu říkají “pudding” ale není to to, co si asi představíte pod názvem puding. Je to prakticky dort a byl to nádherný dort.

Zde máte fotečky, ať vám to trochu sliní 🙂

Opět bylo hezké si tam se všema pokecat. Sice jsem tentokrát byla trochu víc ‘mimo’, protože se tam všichni znali, ale měli hodně zajímavých příběhů a do konverzace mě jednoduše začlenili, takže to bylo super.

Po skončení “oběda” jsem jela zpátky s Drewem a přespala jsem u nich.

Po zbytek týdne jsem toho upřímně tak nějak moc nedělala, takže tohle je konec tohoto postu. Zatím čau a šťastný pozdní Nový rok!