Australský blog Počarovské

O víkendu 13. a 14. září jsem byla na Camp Getaway, kde jsem pomáhala s údržbou.

Týden 1. až 7. září se naprosto nic nestalo, resp. dostala jsem výsledky z pár testů a byl Fathers’ day, jinak nic, tak jsem ho sloučila s postem z tohoto týdne. Každopádně, chlubení: z eseje z Philosophy mám 90%; prý jsem “sharp thinker and beautiful writer”. Z Maths Methods mám pak 98%.

V Austrálii slaví den otců (Fathers’ Day) první neděli v září. V sobotu jsme proto jeli do vinice/restaurace zhruba na půli cesty mezi Melbourne a místem, kde žijí další příbuzní, a tam jsme měli oběd. V neděli ráno jsme si pak šli dát pancakes.

Další pracovní týden také nic moc nebylo, nicméně o víkendu jsem byla pomáhat na Camp Getaway; hlavně jsem pomáhala se zahradničením, takže jsem tahala plevel, zastřihovala polomrtvé kytky atd. Byla to až překvapivě dřina. Rukavice, co jsem dostala, nebyly nic moc, tak jsem hned po první hodině na ruce měla puchýř. Bylo ale velmi uspokojující dokončit kus zahrady a porovnat předchozí zaplevelovaný stav s momentálním bezplevelným.

Na Campu jsem se znovu potkala s Malene a Chiarou, což jsou další výměnné studentky v mém distriktu; Malene je z Dánska a Chiara je z Itálie.

V sobotu večer jsme jeli do blízké Axedale tavern na večeři; dala jsem si tam “”carbonaru””, o které nás vášnivě Italka informovala, že to carbonara teda fakt není, ale jídlo bylo dobré. (ostatních lidí na fotce se mi nepodařilo zeptat, jestli je mohu dát na blog)

Když už jsme u hříchů proti Italům, fascinuje mě, jak populární tady je a) pizza s ananasem a b) pizza s mořskými plody. Reálně koho napadlo dát ančovičky a mušle na pizzu? Zkusila jsem to a nějak extra fundamentálně špatné to nebylo, nicméně to vůbec nebyl můj styl.

Zpátky v kempu po večeři jsme hráli hru Imposter; kdo neví, funguje to tak, že všichni dostanou slovo, jen jeden, imposter, ho nemá; namísto dostane jen nápovědu. Pak všichni jeden po jednom říkají slova podobná či související po dobu dvou kol. Cíl impostera je uhodnout slovo a cíl ostatních je určit impostera. Každopádně jedno kolo jsem byla imposter já. Nápověda byla “storage”. Malene dala první slovo – “car”. Chiara dala druhé, “fast”. Tak jsem si pomyslela, že to bude něco jako kufr od auta či pod., ale nebyla jsem si jistá, tak jsem řekla “transport”. Pak byly že jako nee to slovo je úplně mimo jsi imposter td. td. tak to úplně nevyšlo. Tak jsem se jich zeptala, co teda vlastně to slovo bylo?

Flash drive. Fleška. USBéčko.

Obě dvě nezávisle došly k závěru, že “flash drive” znamená to když jedeš přes maximální rychlost a tak tě vyfotí.

Čtvrtá holka, Australanka, co s náma hrála, jen zírala.

Yvonne mi půjčila svou namakanou kameru, takže mám pár hezkých fotek. Jedna fotka, na kterou jsem fakt pyšná, je tato:

Jen tak mimochodem pro kontext jak namakaná ta kamera je, tohle je plný neoříznutý obrázek:

Tento ptáček se jmenuje wren. Wrenů mají v Austrálii fakt hodně typů; tento je myslím Splendid Fairy-Wren, konkrétně samec mimo pářící sezónu, ale též by to mohl být Purple-Backed Fairy-Wren, tak mě na tomhle necitujte. ***Oprava: dle někoho více kvalifikovaného je to prý Superb Fairy-Wren, samec mimo pářící sezónu; přijde mi to trochu zvláštní, protože jsem ten samý víkend viděla tohoto:

Což je definitivně Superb Fairy-Wren, samec v pářící sezóně. Navíc na internetu jsem našla jednu fotku Purple-Backed Fairy-Wrena, která fakt vypadá jako ten můj; najdi 5 rozdílů. Asi je možné, že tito dva samci stejného druhu a lokality mají prostě časově posunuté pářící sezóny? Pokud někdo tuší, jak ptáci fungují, řekněte prosím.

Každopádně i když rozeznat individuální typy wrenů je tak trochu obtížné, wreni samotní jsou dobře rozpoznatelní. Všichni jsou takoví kulatí, mají krátký zobáček, komicky a zdvořile (oproti jiným) hopkají po zemi, a hlavně mají velmi ikonický, vztyčený ocásek. Na těch předchozích fotkách tolik vidět není, ale na následující je dobře ilustrovaný; většinu času mají wreni špičku ocásku nad hlavou.

Další pták, jehož mají hodně typů, je honeyeater; reálně mi v knížečce na identifikaci ptáků zabírají asi 11 stránek. Na následujících fotkách je specificky Honeyeater typu New Holland.

S Malene a Chiarou jsme šly na pár procházek okolo campu. Viděly jsme divoké klokany:

Fotky jsou trochu z dálky, protože 1) jsou plaší a 2) hned na příjezdu do campu mě přivítala toto výtečná cedule:

Takže jsem teda moc neriskovala. Další zvěř, co jsme viděly:

Králíček a galah. Očividně když někomu v Austrálii řeknete, že je galah, tak to znamená, že je tak trochu debil, ale jako laškovně a vlídně.

Jaro začíná:

To je za mě více méně všechno. Za tento text ještě dám nějaké další fotky zajímavých ptáčků; pokud vás to nezajímá, tak zatím čau!