Australský blog Počarovské

Tento týden byl fakt super. Jde vidět, že se blížíme ke konci školního roku, protože jsme se v pondělí vydali na exkurzi do zoo. Počasí se nám více méně vydařilo. Školou zařízený program upřímně nic moc extra nebyl, hlavně proto, že paní průvodkyně na nás mluvila, jako by nám bylo asi tak deset (i když podle odpovědí některých spolužáků jsme si to možná i zasloužili…) a proto, že na program prostě nebylo dost času.

Po skončení oficiálního programu jsme se ale jako malá parta pěti oddělili a dále chodili po zoo, abychom si mohly vychutnat exhibits, na které nebyl předtím čas; nakonec jsme zůstali až skoro k zavírání (i když oni zavírají v asi 5:30 odpoledne tak to tak extra zas není).

Ospalé koaly:

Lemurům asi byla zima (oni jsou tak nádherní a vypadaj tak strašně hebce já chci být jeden ten lemur):

+ lemuři jsou velmi fotogeničtí; hezky pózují

Strašně jsem si to tam užila 🙂

(mám ještě spoustu dalších fotek zvířat ale ony by vás asi nudily + fotky vysoké kvality mi žerou místo povolené WordPressem zdarma. chcete-li lvy či surikaty, napište na insta asi? nebo bych na instagram taky mohla dát jeden ten nějaký příspěvek co. někdy. teoreticky.)

Jedna z mých kámošek měla v pátek narozeniny, a očividně tady v Melbourne některé obchody dělají to, že ti v datum tvých narozenin dají něco zdarma?? Takže ve zkratce jsme po škole šli malá parta do města a dostali asi 7 boba teas/chai teas prostě jen tak. Mám pocit, že když nás tam parta pěti nakráčela, tři z nás už mající čaj, každý od jiného obchodu, a pak tam jedna osoba se poptávala o čajíčku zdarma na narozeniny, tak jim snad něco došlo, ale hej, stejně nám ho dali. Považovala bych to za okrádání kdyby to nedělali dobrovolně.

Já jsem měla oreo crème brûlée cheese milk tea, což zní šíleně, ale bylo to velmi dobré. V praxi to jen znamená, že můj čaj byl s mlékem, pak na něj dali sýrovou pěnu (zní divně ale dalo to chuti hezkou dimenzi; nechutnalo to moc po sýru, spíš jen tak jemně slaně), pak do něj dali nadrolené orea a nakonec to zasypali cukrem a spálili pro kůrčičku. Nádhera.

V sobotu pak měla kámoška samotnou narozeninovou oslavu; bylo trochu komické, že bylo v plánu dorazit 12:00 NEJPOZDĚJI!!! a pak jsme dorazili 12:30 (já jsem šla s oslavenkyní, protože bydlíme celkem blízko sobě). Udělali jsme skupinovou fotku ve photo booth, pak udělali výpravu do města, abychom nakoupili jídlo, a pak ho vzali do Royal Botanical Gardens na piknik. Jídlo bylo super, parta byla super a byla zábava :). Skoro se mi podařilo ulovit nějaké ptáky, kteří se k nám na pikniku plížili.

Pak jsme se vydali na karaoke. I když neměli skoro žádné písničky, které poslouchám (kdybych poslouchala jen české tak chápu ale já mám celkem velký repertoár i v angličtině; tohle je jasně osobní urážka od lidí, co sestavují listy písniček na karaoke), tak jsem si fakt užila atmosféru; dokonce jsem si i zazpívala, a to Radioactive od Imagine Dragons.

Víkend jsem měla opravdu nabitý, protože jsem v neděli pak šla s Marií, mojí counselorkou, a její bushwalking group na procházku po Queenscliffu. Je to nádherné místo na pobřeží jižně od Melbourne; na jedné vyhlídce bylo vidět až na otevřený oceán. Počasí bylo hezké, moc horko nebylo, nicméně místy slabě lilo, takže stále mohu pravdivě říct, že pokaždé, co jsem v Austrálii byla na pláži, pršelo.

I když to byla skupina více méně lidí důchodového věku, tak bylo tempo příjemné. Vzala jsem s sebou kameru, takže mám pár hezkých fotek ptáků. Sice jsem kameru během deště schovávala, protože není voděodolná, nicméně se mi podařilo vzít tuto fotečku:

Nějaké fotky vyhlídek + zajímavých věcí:

Nové kolo školy poznávání Australských ptáků:

Jelikož Queenscliff je celkem daleko od Melbourne a jelikož jsme byli více méně v přírodě, uviděla jsem mnoho nových druhů ptáků. Zde je jeden takový nový specimen; jmenuje se Welcome Swallow, očividně původní Australský typ vlaštovky. V mé ptačí knížečce jsem ji nepoznala, protože na ilustraci vypadá úplně jinak, ale mám to z důvěryhodného zdroje. Welcome Swallow se jmenuje proto, že ‘vítá jaro’.

Tohle je Spine Cheeked Honeyeater. Schovával se za větvemi, tak není úplně vidět.

Další nový ptáček: little pied cormorant. Očividně extrémně běžný pták; rozhodně jsme jich viděli hodně.

Poslední nový pták; tento se jmenuje Willie Wagtail podle toho, že prý vrtí ocasem. Fotka je sice trochu rozmazaná/pixelovaná, ale na tom podle mě jde vidět, jak extrémně vymakaný ten můj foťák je, protože když jsem tohoto specimena fotila tak jsem holýma očima viděla doslova jen černou tečku. Ten objektiv je tak dobrý, že ho lze reálně použít jako menší dalekohled.

Zrovna tento pták nám je ale známý; minimálně jednou už na tomto blogu jmenován byl, takže schválně jestli si to jméno pamatujete? Nápověda je, že když jsem o něm předtím mluvila, zmínila jsem, že tohoto typu ptáka mají hodně druhů – dokonce v předchozích nových specimenech má tento jednoho příbuzného.

Pokus rozumím WordPressu správně, tak by se jméno ptáčka mělo objevit, když dáte myš přes tento text

Na konci výletu jsme si všichni sedli ke stolu u parkoviště, kde byly auta, a dali si nějaké drobné sladkosti. Někdo donesl donuty, jiní něco na styl bábovky… nádhera. Jelikož to bylo na pobřeží, tak tam bylo hodně racků, ale z nějakého důvodu nás vůbec neotravovali; kus opodál ale byl další stůl, ke kterému si sedla jedna rodina, a teda nevím, co měli, ale rackům to očividně fakt vonělo:

(kolik racků myslíte že je v dlouhé fotce? já jich napočítala 109)

Poslední pták na rozloučenou; tuto fotku jsem trochu zeditovala, aby líp vypadala, tak ji neberte jako důvěryhodnou reprezentaci reality ale jako umělecké dílečko.

(zase Welcome Swallow)

Jinak toť ode mě asi vše!

(PS: jak už jsem psala v minulém blogu, vím, že je pozdě, ale byly exams ok. šprtila jsem.)

(PPS: pokud moje vychytávka s html nevyšla, vězte, že ptáček se jmenuje New Holland Honeyeater.)