Australský blog Počarovské

Exams jsou za mnou!!! Už jen orientation week a hip hip hurá prázdniny. Výsledky ještě nevím, ale mám z toho pro jednou celkem dobrý pocit (i když během exams bych to neřekla). Do Biology a Philosophy jsem teda poprvé četla části učebnice/textů v den toho examu, ale relaxujeme… jsme v chillu….

Jinak jsem taky dostala od Rotary klubů slabě opožděné dárky na narozeniny (i když ani žádné být nemusely; děkuji velice); dostala jsem náramek a náhrdelník a pak na náramek nádherný přívěsek ve tvaru kamery. Myslím, že ty šperky (je to správné české slovo tady? šperky? už začínám zapomínat češtinu…) budou hezká vzpomínka, ale zrovna ten přívěsek mě zvlášť potěšil. Poslední dárek byla mikina – všímaví si asi všimli, že doslova v skoro každé fotce, ve které jsem, mám na sobě tu samou zelenou mikinu, ale teď budu též občas nosit novou, s menším množstvím kožíšku. A pozor: není zelená, ale modrozelená.

Jedno odpoledne po hardcore studování na exams mě Chris vzala ke kamarádce na ulici, které se v bazénu krátce usadily káčátka. Pár fotek následujících:

V neděli jsem pomáhala s místním předmeetupem pro NYSF – National Youth Science Forum. Očividně je to akce někde v Canbeře nebo Brisbane, kde se chytří středoškoláci něco naučí o vědě, a jelikož je to tak daleko od Melbourne, tak Chris a Bronwen zorganizovaly meetup pro místní účastníky, aby když tam dorazí, tak aby znali alespoň nějaké tváře. Já tam teda hlavně seděla a dělala registraci, což nevím, jak moc pomohlo, ale co už. Taky mě zatáhli do některých aktivit, ale jelikož jsem v těch skupinách byla jediná, kdo nejede na NYSF, přišlo mi to hlavně trapné. Samotná akce ale byla v poho.

V úterý pořádala moje škola MAC Awards Night, kde rozdávali ceny studentům, kdekoli od pochvaly za dobré výsledky v nějakém předmětu po plná stipendia. Mezi předáváním cen byla i hudební vystoupení pořádána lidmama z MACu, která se jim fakt vydařila. Bylo dobré se potkat s některými spolužáky a užít si atmosféru.

Po posledním examu ve středu jsme já a Chris šly na Food & Friends – akce pořádána Rotary klubem Flemington-Kensington, kde zdarma podávají večeři místní komunitě. Minule jsme jen přihlížely, ale tentokrát nás naverbovali do kuchyně. Musím přiznat, že jsem byla trochu apprehensive, protože mi historicky fakt vadilo pracovat se zbytky jídla a podobnými hnusnými věcmi, ale překvapivě jsem si umývání nádobí až užila – částečně asi i tím, že hodně nejhoršího tam dělala myčka. Byla to relaxující a naplňující práce – má to k sobě takový rytmus, že čas uletí.

V pátek už byli všichni s exams hotoví, takže jsme si naplánovali jako menší parta jít na oběd do města. Nakonec ale tři z pěti náhle onemocněli/znemocněli, takže jsem tam šla jen já a J. Dali jsme si burger v Royal Stacks, který byl v poho, a pak si koupily boba čaj a potulovaly se po městě. Nádhera :).

Fotka na které reálně vypadám dobře??? To co je????

Ten samý den jsem šla s jednou z Chris’ kamarádek, Jo, do divadla na hru jménem Dying: A Memoir. Možná si ji pamatujete z předchozího blogu, kde mě pozvala na večeři s její rodinou. Hra byla dle jména nepřekvapivě o smrti, konkrétně to byla adaptace jedné knihy, kterou Cory Taylor napsala, zatímco umírala na rakovinu. Hra byla silná, ale také vtipná. Více méně celé to zahrála jen jedna herečka, Genevieve Morris, která byla fakt dobrá. Překvapilo mě, že většina lidí tam byla v neformálním oblečení jako džíny apod.

Cestou zpátky jsme zrovna narazili na rozsvěcení Vánočního stromečku na Fed Square, a jelikož se to zrovna sešlo tak, že nám metro jelo až za nějakou chvíli, trochu jsme tam zůstaly.

pršelo.

V sobotu jsem šla pomáhat na Rotary sausage sizzle u Bunnings – už jsem tam jednou byla, ale mám pocit, že jsem o tom v blogu nepsala. Každopádně párek z Bunnings (což je obchod s domovními/zahradními potřebami/nástroji, něco na styl Bauhausu) je prý typická Australská věc, takže pořádně zažívám Australskou kulturu. Sausage sizzle pořádají proto, aby vydělali peníze na aktivity Rotary klubu, jako například předem zmíněné Food & Friends.

Jo, se kterou jsem šla na předem zmíněnou hru, vpravo.

Potkala jsem další přátele od Chris – Michaela a Julii. Potkali jsme se ve vínovém baru, takže ne moc moje věc (bylo komické, jak tam ochutnávali všechna ta extrémně fancy vína, a pak já tam sedím a usrkávám vodičku), ale oba dva jsou očividně vzdělaní a umí vést dobrou konverzaci, takže to byl příjemný večer.

V neděli jsme se pak potkali znovu, tentokrát u Chris doma, kde byly na večeři mušle. Nijak jsem je předtím ve velkém moc neměla (alespoň co si vybavuji), takže jsem si nebyla jistá, jestli mi budou chutnat; teď mohu s jistotou říct, že ne. Samotná chuť byla dobrá, omáčka chutnala skvěle, ale ony mají prostě takovou gumovou texturu, přes kterou se nedokážu přenést. Alespoň teda teď vím něco víc o sobě.

Ve shrnutí to byly celkem hektické dva týdny, nicméně se brzo zase začneme vracet k typickému provozu. To je ode mě zase pro chvíli vše; zatím čau!