Australský blog Počarovské

Poslední týden ve škole před letními prázdninami (hurá!) byl Orientation week, což znamená, že jsme měli předměty, co budeme mít příští rok, s učiteli a třídami, které budeme mít příští rok. Jelikož příští rok pro ně bude poslední, “maturitní ročník”, tak ho berou extra vážně; dokonce máme rezervované jedno podlaží sami pro sebe, kde budeme mít skříňky. Problém je, že to podlaží je to čtvrté, a jelikož máme zakázané batohy, v praxi to znamená, že každý ráno budu muset po těch schodech komplet všecko tahat čtyři patra nahoru, pak se s věcma v rukách vláčet zase čtyři patra dólu a pak se dostat do třídy, to všecko než mi začne vyučování, což je ještě více komplikováno tím, že většinu tříd mám v jiné budově.

A to ještě nemluvme o tom, jak to přendávání skříněk proběhlo; nebudu vás nudit podrobnými detaily toho, jak to tam tak trochu packali, ale asi tomu nepomohlo to, že to dělalo všech asi 140 teenagerů zaráz (na druhou stranu nevím, kdy jindy by to mohli udělat; chápu to, ale stejně je to pitomé).

Navíc přes prázdniny máme zadáno strašně práce; z jednoho předmětu nám pančelka řekla, že očekává, že nám to zabere tak 10 až 20 hodin (!!!), a třeba z matiky máme 74 stránek příkladů na vyřešení. Tohle kdyby si učitelé zkusili v ČR, mám pocit, že by měli na rukách studentské povstání. (naopak ale mám pocit, že přes rok dostáváme tady úkolů míň jak v ČR, tak se to asi nějak vyvažuje)

(proč používám tolik závorek. tohle není rentabilní.)

Konečně mám výsledky z mých exams; smím-li se chlubit, pět z šesti předmětů mám skóre 90+, a hlavně English a Math Methods mám 97; poslední, šestý předmět je Philosophy, a z té mám 68. Pan učitel mi i řekl, že mám dle něj na víc; ta komická věc je, že z té části, na kterou jsem četla materiály poprvé ten den ráno, mám celkem v poho skóre, a dolů to táhne část, na kterou jsem tam byla. Každopádně stále jsem prošla a zrovna u Philosophy jsem tohle tak nějak očekávala, protože jsem tam na polovinu materiálu nebyla; spíš mě překvapilo, že z Biology jsem měla skóre tak vysoké.

Během Orientation Week jsem ve čtvrtek odpoledne navštívila vánoční koledy ve školce, kde pracuje Kate – jedna moje budoucí host mamka. Musím přiznat, že očekávání jsem od dětí školkového věku neměla moc velká, ale příjemně mě překvapili. Zaslechla jsem tam nějaké typické mezinárodní koledy, ale taky nějaké typické Australské. Počasí mezitím celkem blblo – chvilkami pálilo slunce, chvilkami strašně foukalo, ale všichni jsme to přežili. Celkově vzato to bylo zajímavé a příjemné odpoledne.

Skončení školy v pátek proběhlo až překvapivě bez fanfáry (asi částečně i tím, že nám nepředávají fyzické vysvědčení); v sobotu jsem pak šla na další vánoční koledy, a to v místním parku Queens park, protože jsem tam rotariánům z mého klubu pomáhala na barbecue. Též tam zpívali dobře (i když myslím, že některé skupiny školkáčků zpívaly lépe než některé “oficiálnější” skupiny v Queens park) a odpoledne uběhlo příjemně a rychle.

Ke konci, když už nám docházely párky, mě pustili se kouknout okolo; byly tam stánky se spoustou různého mezinárodního jídla, a tam jsem si koupila samosy. Samosy jsou jedno takové jídlo, o kterém jsem slyšela na internetu, ale nikdy neměla; ne že si nemyslím, že nikde v ČR samosy neprodávají, ale prostě jen ne v místech, kam se normálně dostanu. Kdo neví, samosy jsou smažené lehké těsto s náplní z kořeněných brambor a další zeleniny. V mém případě byly velmi pálivé; ani ne příliš, ale spíš tak nevysvětlitelně celkově, všudypřítomně. Přísahala bych, že i ten čerstvý zelený koriandr byl pálivý.

Každopádně velmi dobré jídlo.

V neděli jsem jela do Woodend, což pro vaši informaci je vesnička uprostřed ničeho několik hodin (tak dvě) jízdy od Melbourne, protože tam byla Blazer Presentation. To znamená, že australští studenti, kteří v lednu vyjedou na výměnu do světa, se naposledy shromáždili, aby obdrželi jejich Rotary saka. My inboundi jsme tam byli pro morální podporu a proto, že jsme dělali prezentace o nás a tom, jak se zatím máme v Austrálii, jak už jsme dělali asi třikrát (dokonce nám i v e-mailu řekli, že můžeme zrecyklovat nějakou předchozí prezentaci).

Byly sice nějaké technické potíže, ale nějak jsme ty prezentace všichni zvládli. Během prezentace jsem dostala nějaký smích, dokonce většinu i v zamýšlených místech, takže to byl za mě celkem úspěch, i když teda po prezentaci mě pár lidí pochválilo, jak se mi to povedlo, což mi zase přišlo celkem přehnané. Byla-li bych pesimista, řekla bych, že je to proto, že mám ze studentů asi nejméně výrazný přízvuk, ale nevím.

V pondělí jsem vyšla s Chris a jednou její kamarádkou, která je shodou okolností též Chair pro Rotary exchange pro náš distrikt, na oběd. Mám toho pár foteček:

Místní zvěř + zajímavý lom světla v oknech. Pták je očividně Muscovy Duck, neboli kachna pižmová; v knížečce jsem ji nemohla najít, protože je očividně domestikovaný druh z Jižní Ameriky. Co dělá tady v Austrálii, nevím. Asi někomu utekla.

Úterý byl fakt výborný den, protože jsem šla s partou kámošů na film, specificky FNAF 2. Bylo to trochu zajímavější tím, že jsem jedničku neviděla, ale jelikož mám tak nějak o FNAF povědomí, tak jsem alespoň tušila, co se děje – i když teda záporák byl někdo, kdo jsem myslela, že má být dobrý, a jedna osoba byla dobrá, co jsem myslela, že má být záporák. Kdo ví.

Před filmem jsme se parta tří oddělili a zašli si na kafíčko + hranolky, které jsme pak i propašovali do divadla. Nakonec se nám ale do divadla podařilo propašovat jídla až moc, takže jsme něco tahali i zase zpátky domů.

Samotný film byl v poho. Jakožto film to nebylo nic extra speciálního, a jako horor ještě méně; asi dvakrát se mi podařilo udělat to, že jsem řekla “jumpscare in three… two… one” a pak fakt byl jumpscare, což mi přišlo hlavně vtipné. Někde okolo začátku filmu zemřou tři lidé a pak ke konci nezemře prakticky nikdo (spoilery asi; tak pardon), což mi přišlo, že bylo trochu antiklimatické. Všichni okolo si to ale očividně užívali jakožto zfilmování oblíbených her/příběhů/…, takže to bylo dobré.

Většina ostatní lidí z mé party mají FNAF rádi, ilustrováno tím, že tam přišli vyparádění v cosplayi. Můj cosplay byl složen z tmavě modrého (skoro fialového!) trička a jmenovky s nápisem “Security”, but I’m doing my part!

Ten samý den později odpoledne (film byl v jednu) jsem vařila večeři. Jelikož jsme měli vegetariánskou návštěvu – Jo, kterou jsem zmínila v předchozích blozích, a její vnučku jménem Ava – uvařila jsem cizrnové kari, které normálně dělá moje rodina v ČR. Bohužel se mi podařilo rýži slabě připálit, a kari prostě nebylo tak dobré, jak dělá maminka, ale co už. Co už. Samotná večeře ve smyslu událost/konverzace byla dobrá.

Ve středu jsem trochu pomáhala v Rotary Op shopu, což kdo neví je bazar hlavně s oblečením, ze kterého Rotary klub těží prostředky na další aktivity. Darovali mi tam pár kousků oblečení na léto, takže mám pocit, že jsem je tam stála víc než jsem přispěla, ale řekli, že mě tam měli rádi, tak asi v poho.

Čtvrtek a pátek jsem jela na poslední prezentaci Anny, brazilské výměnné studentky. Jelikož Brazilci jsou též na jižní polokouli, probíhá pro ně výměna leden-leden, a proto bude Anna za pár týdnů odlétat zpátky domů. Bylo dobré, znovu se potkat s ostatními výměnnými studenty a rozloučit se s ní.

A to je jinak za mě asi všechno, takže čau!